Vlčata ve stopách Rosomáka za pokladem tajemných Markvarticů – pánů z Valdštejna a Rotštejna
Naše výprava začala vlastně už ve čtvrtek na schůzce, kde jsme se dozvěděli o rodu Markvarticů – Jaroslavovi z Hrutvice a jeho synech Benešovi, Havlovi, Vokovi a Zdenkovi – a o údajném pokladu, který prý zanechali skrytý v lesích někde mezi svými hrady. Protože jsme věděli, že se budeme muset orientovat v terénu, začali jsme se učit práci s mapami a busolou, značky jsme totiž už trénovali na minulé schůzce.
Kmen Discovery „Vlčata“ (z naší 34. PH RR hlídky) vyrazila v pátek 21.10. na dobrodružnou výpravu po stopách pánů z Valdštejna a Rotštejna.
Jako útočiště a dočasná klubovna nám posloužil „Ostrov“ v Turnově, který leží v malebném prostředí Jizery a je základnou místního skautského oddílu.
Na místě jsme objevili zprávu od Rosomáka, který se stal naším víkendovým průvodcem, neboť nám po krajině zanechával rozeseté zprávy o dávném pokladu skrytém kde v lesích Českého ráje.
V pátek večer dostali vedoucí první mapy – prý od Guvernéra Ostrova – a mohli je Vlčatům předat až po splnění určitých úkolů (pokus o vytvoření pokřiku Vlčat, znalost mapových značek, orientace pomocí busoly, práce s mapou). Ze zpráv jsme pochopili, že musíme vyrazit směrem na rozhlednu Hlavatici. Večer jsme měli také slovíčko o pokladu, který nakonec stejně nějak souvisí s naším srdcem, jak to kdysi dávno zaznamenal evangelista Matouš: „Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce!“ Před spaním jsme si ještě povídali o tom, co pro nás je ten opravdický poklad a také, co bychom udělali s pokladem, kdybychom nějaký doopravdy objevili…
V sobotu ráno nás opustil velitel Karel, protože odjel na celodenní setkání Národní rady RR, a Vlčata se ocitla v péči Elišky a Železného jelena. A zřejmě se těšila i velkému zájmu a dozoru Rosomáka, který nás neustále předbíhal a přidával zprávy a některé mapy (které nám prý zase zanechal Guvernér Ostrova), a to vše nás mělo dovést k údajnému pokladu.
Na první zastávce, Hlavatici, odkud toho nebylo pro mlhu moc vidět, jsme objevili další díl skládačky a dozvěděli se ještě více o rodu Markvarticů. A také zjistili, že další část skládačky leží na hradě Valdštejně.
Na krásném a starobylém hradě pánů z Vladštejna nám pan průvodce, po nalezení další stopy a části erbu Markvarticů, poradil, kde nalezneme Kalvárii, kde by pro nás mělo být ukryto další vodítko.
Zprávu jsme skutečně nalezli – skrytou v Božím hrobě pod Kalvárií. Dovedla nás zpět na Ostrov, což nás poněkud zmátlo.
Trošku jsme byli naštvaní na Rosomáka, protože jsme mysleli, že nás tahá za fusekli – nachodili jsme asi 9 kilometrů a vrátili se tam, kde jsme ráno začínali… Ale tam nás doopravdy čekala další zpráva a to
i s podrobnými mapami a dalšími skládačkami erbu. Některé části map sice chyběly, ale jednu z těch důležitých nám vyzískal Jéňa, který opravdu zaválel s azimuty! (Další mapy jsme získali až večer, za rychlý nástup a bleskovou přípravu na noční výpravu. No a pak jsme se poradili, kterou cestou vlastně máme jít…)
Po návratu z dopolední výpravy jsme společně vařili, hráli si a přemýšleli, jestli vyrazíme na odpolední či večerní výpravu, protože dvě hodiny lilo doslova jako z konve.
Nakonec Železný jelen – po poradě s Eliškou (a po telefonu se svým dvorním meteorologem 🙂 , jemuž říká „mrakopravec“, a který mu nakonec potvrdil, že nemá několik hodin pršet) rozhodl, že se vypravíme hledat poklad i za tmy. Nabalili jsme si svačiny, pláštěnky, baterky a vyrazili.
Procházeli jsme Turnovem, kolem kostelů a strašidelných hřbitovů, vesnicemi a kolem samot, až jsme dorazili před temný les. Před námi byl poslední výstup ke skalám a jeskyním, které se tu prý měly nacházet. A s nimi i skrytý dávný poklad.
Před lesem jsme dali dohromady pokřik a získali za to poslední díl mapy, která potvrzovala, že se poklad skutečně skrývá v jeskyni!
Výstup k ní byl skoro hrůzostrašný. Všude tma, vlhko, klouzalo to, kolem podezřelé zvuky, strašidelné skály, které se před námi otevíraly a za námi zase skoro zavíraly. Ti, kteří celou cestu povídali a hlučeli, byli najednou zticha a vlčata se jako správná smečka tulila k sobě co nejvíc. Všichni se hlídali, aby se nikdo neztratil.
Největší napětí bylo před jeskyní – našli jsme poslední zprávu. Poklad je uvnitř. Jenže jsme zjistili, že tam hlídá strážce a máme prý chodit po jednom dovnitř a jenom s malou svíčkou.
Před jeskyní se nakonec doopravdy ukázalo, kdo má opravdu kuráž a kdo se jen vychloubá, ale přitom má normální strach, i když tvrdí, že se ničeho nebojí. Strážce sice vypadal přísně, ale nakonec to byl docela milý stařík.
První pokus o vyzvednutí pokladu se nepodařil – někteří neznali heslo a jiní nezvládli pokřik. Ale raději, než aby část Vlčat poklad vyzvedla a zbytek zanechala v jeskyni jako rukojmí, rozhodla se celá parta odejít z jeskyně. Tady pro změnu zaválela Terka, která to rozhodla. Venku všichni natrénovali heslo i pokřik a pak znovu, tentokrát už bez svíčky, po jednom prolézali do temné jeskyně. A všechna Vlčata to zvládla na jedničku!
Poklad jsme nakonec získali! A přišli jsme na to, kdo byl ten tajuplný stařík, který poklad hlídal. Nakonec se z něj totiž vyklubal Karel, který nás po sestupu z lesa do Klokočí postupně odvezl autem na základnu. A šli jsme spát opravdu hodně pozdě!
Jo, a ten, kdo se chce dozvědět o našem putování a pokladu víc, tak ať přijde mezi nás na čtvrteční schůzky, my se s ním rádi o svůj zážitek podělíme.
V neděli jsme se po snídani vydali na bohoslužby do Křesťanského společenství Turnov, kde nás moc mile přijali a kde jsme dostali spoustu dortů, abychom mohli se Železným jelenem oslavit jeho padesátiny.
Pak jsme si dali dobrý oběd, dortíky, sladké odměny a také perfektně uklidili Ostrov, sbalili se a vyrazili k domovu, kam jsme všichni v pořádku dojeli – někteří autem, jiní vlakem.
Kromě nalezeného úžasného pokladu jsme vytvořili náš vlčí pokřik: „Vlčata už nejsou malá – věrná jsou a vytrvalá!“ a naučili se dvě důležité věci pro život: (1) každý z nás se může někdy bát, ale strach se dá s pomocí druhých překonat; (2) Neboť kde bude tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.
Mrzí nás jenom dvě věci – neodhalili jsme tajuplného Rosomáka, i když Železný jelen ho jednou honil po lese, ale nedohonil, a Guvernéra Ostrova jsme na Ostrově zahlédli jenom z dálky, i když Karel i Železný jelen s ním osobně mluvili…
Doufáme, že nám Rosomák připraví ještě nějaké další dobrodružství.
Kdo ví… 🙂