V termínu 13. – 15. 2. 2026 proběhly naše druhé kmenové víkendovky tohoto roku. Jaké byly? To se dočtete níže, rozhodně to stojí za to!

Naši nejmladší se o víkendu vydali na dobrodružství s Pampalinim. Nejprve museli projít výcvikem, aby se z nich stali šikovní lovci a dokázali si poradit v divočině. Učili se spolupracovat, plnit různé úkoly a zvládat i nečekané situace.

Ráno pak společně pomáhali chytat zvířátka, která utekla z místní zoo, a postupně je vraceli zpět do bezpečí. Odpoledne je čekala ještě velká výzva – lov krokodýla, kterého se jim po společném úsilí podařilo přemoci.

Večer proběhl souboj kluků, zatímco holky jim dělaly roztleskávačky a staraly se o skvělou atmosféru. Nechyběly ani deskové hry, u kterých jsme si společně užili spoustu zábavy.

Během víkendu jim Pampalini vyprávěl o svých dobrodružstvích z Afriky a ukazoval k nim i zajímavé videozáznamy. Celý víkend byl plný her, dobrodružství a společných zážitků.

Za vedoucí Ranger Kids
Tereza Havlíková

fotografie z víkendovky

Discovery se na své víkendovce vydali do Čelákovic. Tam je přivítal samotný kuchař a majitel soutěže Čeněk Rozlejt a moderátor show Leoš Mažeš. Naše začínající kuchaře rozdělili do dvou týmů, v nichž si vymysleli své názvy – Palačinky a Pět hranolek. Ještě ten samý den čekalo naše účastníky první kolo, ve kterém připravovali vajíčkovou a tuňákovou pomazánku. Tu si po hodnocení odborné kuchařské poroty (Haliny Obrovské, Zdeňka Polorajče, Vlaďky Hruškové a Čeňka Rozlejta) snědli všichni účastnici k večeři. Potom je čekalo slovíčko a po něm už šli mladí kuchaři spát. Ráno jim pan Rozlejt dal do týmu recept a na stanovištích jednotlivých kuchařů získávali za různé cviky a protažení ingredience. Když měli všechny potřebné suroviny, upekli z nich soutěžící perník a kefírovou buchtu. Poté se pustili ještě do aranžování snídaně, která byla také hodnocená porotci.

Když si však soutěžící přišli vyslechnout bodové hodnocení za snídani, objevili ve skříni načasovanou bombu. Byl u ní také vyděračský vzkaz, že pokud Čeněk neodevzdá svou show i hlavní cenu, tak že anonymní padouch nechá vybouchnout bombu, kterou zde nastražil a tím celou show zničí. Discovery se tak pustili do hledání indicií, ze kterých by mohli zjistit heslo k deaktivaci bomby. Po najití několika falešných stop se jim podařilo najít také čtyři šifry. Chvíli si s nimi lámaly hlavy, ale společně se jim nakonec podařilo přijít všem luštěnkám na kloub a po několika neúspěšnych pokusech i zadat do bomby kód, který ji deaktivoval.

Soutěž tedy nebyla zničena a dva týmy kuchařů se proti sobě mohli utkat ve třetím kole vaření. Tím byla příprava oběda. Jednalo se asi o nejtěžší kolo, protože kuchaři museli vytvořit bramborové těsto, vykoulet knedlíky, uvařit je, nakrájet cibuli a slaninu, usmažit ji a k tomu ještě nastrouhat sýr. Oba týmy i tuto disciplínu zvládli a všichni jsme si tak pochutnali na obědě.

Během poledního klidu si mohli kuchaři na chvíli vydechnout, pak ale Čeněk všechny svolal s tím, že by rád zjistil, kdo tu bombu na něj nastražil. Jediný, kdo na setkání nepřišel byl Leoš Mažeš. I po prohledání celé soutěžní budovy se nám ho nepodařilo najít, takže jsme se vydali ven, hledat jeho stopy. První jsme objevili přímo před budovou a zavedla nás k bazénu, tam byla další a ta nás zase zavedla dál. Nakonec jsme se dostali až ke skate parku, kde se opravdu Leoš ukrýval. Chytli jsme ho a sám se nám přiznal, že chtěl být taky slavný a mít svou show a proto nastražil bombu. Protože se nám po jednom z účastníků, který musel odjet dříve, uvolnilo místo v soutěži, nabídl ho pan Rozlejt právě Leošovi. Ten nabídku přijal, protože se chtěl naučit vařit. Oba týmy, jeden doplněný o nového člena, se vydali do obchodu, kde si mohli za 50 korun vybrat suroviny k ozdobení svých buchet. V budově soutěže se pak pustili do zdobení a to tak, že vznikly dva lahodné dezerty. Pro soutěžící následoval volný program, kde si mohli užít Nerf bitvu, fotbal, kulečník nebo deskové hry. Tým profesionálních kuchařů jim mezitím připravil k večeři tortilly. Hned poté šli naši soutěžící spát.

Ráno nás čekalo balení. Během snídaně vyhlásil Čeněk Rozlejt výsledky celého víkendového snažení. Všichni účastníci víkendovky splnili odborku vaření a zároveň jim pan Rozlejt daroval sladkou odměnu v podobě piškotového dortu. Poté následovala bohoslužba CB Čelakovice. Po ní nám zbýval ještě nějaký čas, než nám jel vlak, takže jsme se vydali na hřiště, kde si někteří z nás zahráli i fotbal. Pak už jsme jen došli zpět k nádraží a jeli domů.

Za tým porotců
Vlaďka Hrušková

fotografie z víkendovky

Kmen Adventure Rangers tentokrát zamířil na víkendovku do Kolína, kde nás čekal program plný odpočinku, silných příběhů i společného blbnutí. Páteční večer jsme odstartovali v klidnějším tempu. Po příjezdu a ubytování jsme se pustili do hraní deskovek. Nad šachovnicí, dámou nebo skládáním puzzle jsme se naladili na pohodovou atmosféru, kterou následně podtrhlo promítání filmu (Ne)obyčejný kluk. S miskou popcornu v ruce jsme sledovali příběh o odvaze a jinakosti, který v nás zanechal spoustu dojmů.

Sobotní ráno jsme rozhýbali společným tancem, a abychom se po noci pořádně probrali, dopřáli jsme si stylové masky pod oči. Po královské snídani v podobě palačinek jsme se vrátili k myšlenkám z večerního filmu. Společně jsme sdíleli, že skutečná krása člověka je skrytá hlavně uvnitř a že naše hodnota není definována tím, jak vypadáme. Dále jsme u oběda prokázali skvělou spolupráci při přípravě tortill, které všem náramně chutnaly. I když jsme měli v plánu venku hrát volejbal a ringo, počasí nám úplně nepřálo. Přesunuli jsme se proto zpět do tepla k hrám jako Dixit nebo Krycí jména. Aby nám nevyhládlo, podnikli jsme dobrodružnou výpravu do místní večerky pro zásobu rohlíků na večeři, ale ještě před ní jsme si chtěli dopřát sladkou tečku v podobě Smores. Zatímco se marshmallow s čokoládou zapékaly v troubě, pilně jsme nacvičovali společnou taneční sestavu. V zápalu tance jsme na ně málem zapomněli, díky čemuž se na nich vytvořila tmavší křupavá krusta, ale to nás neodradilo – výsledek byl naprosto dokonalý. Po sladkém předkrmu jsme se najedli poctivými párky v rohlíku a večer zakončili filmem o hrdinství kapitána Sullyho a zázraku na řece Hudson. Následné povídání upevnilo naše přátelství zase o kus víc.

Neděle už pak byla ve znamení balení a posledních společných her, než jsme se plní zážitků vydali na cestu domů.

Za vedoucí Adventure Rangers
Světlu Serbusová

fotografie z víkendovky

A jakou víkendovku si užili Expedition Rangers? Rozhodně smysluplnou :). Nebo možná spíš smyslu prázdnou. Během víkendu si totiž zkusili, jaké to je, některý ze smyslů ztratit.

Všechno to začalo v pátek na nádraží tím, že na ně vedoucí nemluvili. Domluvit se i bez toho není tak jednoduché, ale i přesto se všichni bezpečně dostali na nádraží do České Třebové, kde je čekalo další překvapení. Museli bezpečně dovést vedoucí na základnu, protože ti měli zavázané oči. No a pak už se situace obrátila. Oči měli zakryté Expedition Rangers, a tak jim nezbylo než poznávat naši základnu po hmatu a představit si, jak asi tak může vypadat.

Se zavázanýma očima vydrželi až do dalšího dne ráno. Zvládli se navečeřet, připravit si věci na spaní, uvařit si ovesné kaše k snídani a pak je sníst. No a potom, co si poslepu i užili trochu legrace při tancování, byli konečně osvobozeni a mohli se na budovu podívat. Bylo to překvapení, když najednou zjistili, že ta místnost je nějak menší, že to okno je na druhé straně než si mysleli a taky, že do budovy mezitím ještě přibyla jedna osůbka – moje maličkost.

No ale tím to rozhodně neskončilo. Dále je čekalo plnění úkolů po městě s tím, že měli zacpané uši a nemohli mluvit. Nakoupili si věci na oběd a stále hluchoněmí pak oběd uvařili. No a pak jsme si ho už v klidu snědli bez omezení a popovídali si o tom, jaké to všechno bylo. Odpoledne nás čekala spousta zajímavých věcí. Mohli jsme si zkusit, jaké to je jet po městě, i v městské dopravě, na vozíčku, jak se chodí se slepeckými holemi, jak funguje brailleovo písmo, jak se dají poslepu poznat mince, jaké různé oční vady existují i třeba, jak se dá poslepu házet míčem, který má v sobě rolničky. Mohli jsme tak trošku nahlédnout do jiného světa a uvědomit si, jaké to je. A za to všechno můžeme poděkovat Domácímu hospicu Nablízku a Tyfloservisu, kteří nám všechny pomůcky vypůjčili.

Večer jsme pak slyšeli slovíčko a mohli si projít cestu po svíčkách a zamyslet se nad tím, kde hledáme ten náš smysl. A pak si taky pořádně pokecat u čaje a občerstvení. Další den ráno jsme všechno uklidili, navštívili místní bohoslužbu a odjeli domů.

Za vedoucí Expedition Rangers
Hanka Zikánová

fotografie z víkendovky