Letošní rok jsme s naším kmenem Adventure rozeběhli „výcvik astronautů“ v rámci přípravy expedice „Zpátky na Měsíc“.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

První velkou akcí byl výjezd do Králík, kde jsme chtěli náš tým podrobit zkoušce v drsném horském prostředí. Předpovědi leteckých mrakopravců se vzácně shodovaly na tom, že počasí bude mimořádně vlhké a nevlídné.

Páteční přesun na místo mise se nesl ve znamení opoždění spojů, takže jsme do cílové stanice v Králíkách dorazili s více než hodinovým zpožděním. Cestu vlaky jsme využili především k procvičování uzlů,
abychom nabyté či zopakované dovednosti dokázali využít při úkolech, které nás čekaly na výpravě.

Po zabydlení na základně (původně budova sloužila ZŠ), proběhla příprava na druhý den – rozdělení do tří týmů po čtyřech členech: Zdravotnice (Terka – seržantka týmu, Bětka, Zuzka B. a Zuzka P.) – měly za úkol nést zdravotnický materiál, zčásti materiál potřebný k přípravě oběda, měly po dobu výpravy pečovat o případné raněné a fotograficky dokumentovat expedici.

Druhým týmem byli Technici (Michal – seržant týmu, David, Kuba, Pavel) – jejich úkolem byl transport materiálu, který byl zapotřebí k vytvoření nouzových příbytků: celty, lana, zčásti nesli i potravinové zásoby. Byli vybaveni vysílačkou a tvořili koncovou část expedice.

 

 

 

 

 

 

Třetím týmem byli Průzkumníci (Zbyšek – seržant týmu, Jirka, Matouš, Milan) – jejich úkolem bylo prozkoumávat terén, cestou sbírat vzorky zajímavých materiálů, pořídit orientační plánek celé cesty, transportovat část potravin pro expedici. Byli vybaveni vysílačkou a tvořili přední část expedice.

Hlavním velitelem výpravy i základny byl Karel, velitelem výcviku byl Petr (který pořizoval i fotodokumentaci).

Každý jednotlivec měl kromě společných úkolů v týmu ještě za úkol plně se podle instrukcí vybavit (výstroj a výzbroj) na náročnou cestu.

V sobotu ráno, po snídani a rozdání potravinových přídělů do jednotlivých týmů, jsme vyrazili autobusem na Dolní Moravu – konečnou stanici, odkud se vyráželo do hor. Před samotným odchodem velitelé zjistili, jak jsou někteří členové na cestu nedostatečně vybaveni (špatná obuv, někteří neměli pláštěnky, špatně zvolené oblečení, nedostatek čepic či náhradního suchého oblečení).

Výprava vyrážela za drobného mrholení, které sice chvílemi ustávalo, nicméně bylo po celý den nepříjemně vytrvalé a chvílemi se proměňovalo v soustavný déšť. Na prvním úseku cesty dostaly týmy úkol, který zněl: musíte o svých přátelích v týmu vědět několik základních věcí: čím chtějí být, jaké mají záliby, jaké mají rádi jídlo, odkud pocházejí oni a jejich rodiče. Postupně jsme se propracovali k přístřešku „Pod Strašidly“, kde velitelé vyzkoušeli účastníky, jak se jim podařilo splnit zadaný úkol a posléze upřesnili instrukce jednotlivým týmům. Také rozdali vysílačky pro spojaře u Průzkumníků a u Techniků a předali dokumentační fotoaparát Zdravotníkům. Krátký odpočinek všem posloužil i ke svačině. Cestou oba hlavní velitelé povzbuzovali seržanty, aby se starali o své týmy a nezapomínali na pomalejší účastníky expedice. Skupina se pak přesouvala po žluté stezce až k vodopádům „Pod Strží“

a po zimní cestě vystoupala těžkým (bahnitým a kluzkým) terénem na Sněžnou chatu. Zde, v malém dřevníku, který zároveň slouží jako nouzová skrýš před nepohodou, proběhl (studený) oběd všech členů expedice.

 

 

 

 

 

 

 

 

Celá expedice se postupně propracovala i přes značně nepříznivé počasí (houstnoucí déšť a mlha, později nárazový vítr) nejprve k prameni Moravy – 1370 m.n.m. (kde průzkumníci nabrali vzorky vody do zkumavek)

a nakonec až na vrchol Králického Sněžníku – 1424 m.n.m. Zde jsme pobyli krátkou chvíli, protože vítr spíše zesiloval
a navíc mlha zhoustla natolik, že dohlednost byla do 30 metrů. S deštěm chvílemi létaly i zmrzlé ledové jehličky.

 

 

 

Po zdolání Sněžníku jsme rozdali našim astronautům vrcholovou prémii (sladkou energii v tubě) a stačili se při sestupu vyfotografovat ještě u Slůněte.

Cesta zpět byla neméně náročná, protože počasí se chvílemi spíše zhoršovalo.

Další větší pauza proběhla v přístřešku pod „Vilemínou“ a opět v přístřešku „Pod strašidly“, kde si několik členů expedice stačila připravit teplou polévku. S ohledem na celkovou náročnost výstupu a sestupu nezbyl na ostatní plánované aktivity dostatek času. Expedici se nakonec bez problémů podařilo stihnout spoj na základnu.

Po návratu se na základně všichni povinně převlékli do suchého oblečení, dostali za úkol zajistit si vysušení bot, a po krátkém odpočinku a teplé večeři jsme se společně vrátili k reflexi celého dne: co se podařilo, koho bychom ocenili za výkon, co se nám nepodařilo. Shodli jsme se na tom, že cíle expedice bylo dosaženo jenom zčásti (nezbyl čas na vyzkoušení některých dovedností a zjistili jsme, že máme co dohánět ve vzájemné všímavosti, ohleduplnosti a pomoci). Následovalo slovíčko o Jozuovi a Kálebovi a jejich odhodlání a vytrvalosti. Večer se hrály „Sardele“.

V neděli jsme se sbalili, po snídani uklidili základnu a pomohli ji připravit na bohoslužby místního společenství.

Po bohoslužbách jsme vyrazili na zpáteční cestu, která se tentokrát obešla bez zbytečných zdržení a zpoždění.

Jsme rádi, že nikdo cestu na vrchol nevzdal a společně jsme zdolali Kralický Sněžník a v pořádku se vrátili nejenom na základnu, nýbrž i domů.

Naplánované praktické úkoly nám přeci jenom zůstaly na některou z příštích schůzek.

Fotky najdete na: www.zonerama.com/34phrr/Album/3762685
Zapsal: Železný jelen