Máme za sebou další skvělý letní tábor, kterého se letos účastnil rekordní počet dětí. Bylo nás tam celkem okolo 80 a přesto, že by se mohlo zdát, že je to příliš mnoho lidí na to, abychom byli jednou velkou rodinou a pořádně se poznali, opak byl pravdou. Na cestě kolem světa se totiž poznáte opravdu dobře, zvlášť když během ní zažíváte taková dobrodružství s panem Philliasem Foggem.

Všechno to začalo v sobotu, kdy jsme byli přijati za členy reformního klubu a vydali se do Londýna. Již cestou jsme se rozdělili do menších týmů, v kterých jsme pak spolupracovali až do konci tábora.

Když jsme přijeli do Londýna, přiběhl k nám jakýsi mužík, který se za chvíli představil jako Passepartout a ucházel se o místo ve službách spořádaného pana Philliase Fogga z Londýna. Neměl vhodné oblečení, ale poté, co jsme mu ho pomohli zařídit, pan Fogg Passepartouta s radostí přijal. Passepartout nám také prozradil, že si tak přál u pana Fogga být, protože je to klidný muž a nebude s ním muset zažívat nějaká velká dobrodružství. Nu…víc se snad ani nemohl mýlit.

Večer si totiž pan Fogg v reformním klubu dal svou oblíbenou partičku whistu, která najednou vyústila v něco nečekaného – pan Fogg se vsadil s reformním klubem, že zvládne objet celý svět během 80 dní. Tak to je tedy výzva! Je to vůbec možné? To jsme měli otestovat v následujících dnech, a tak jsme se ihned vydali na cestu.

Hned ráno jsme se probudili v Itálii. Všude samé italské nápisy, veselí Italové, těstoviny, a odpoledne samozřejmě pořádná siesta. Všechno se zdálo dokonalé a jediné, co nás trápilo, bylo, abychom si zařídili razítko do pasu, abychom mohli po návratu prokázat, že jsme tu byli. To se nám nakonec povedlo a tak jsme večer mohli v klidu usínat.

V pátek jsme se přesunuli do Egypta. Tam tedy bylo vedro. A taky pěkně nepříjemné úřady. Najít nějakého úředníka, který by nám poradil a pomohl nám získat razítko, to bylo skoro nemožné. Ale i to se nakonec povedlo a dokonce jsme na naše cesty potkali jednoho společníka – pana novináře Jackoba, který nás od té doby provázel. Mohli jsme tedy s klidem odjet do Somálska, kam jsme dorazili v sobotu.

A co Somálsko? Vedro tam bylo stále, ale ještě k tomu tam také nebylo moc jídla a my si ho navíc museli uvařit sami na ohni. Nu ale byla to nová zkušenost a nakonec jsme si spolu to vaření i užili.

Brzy poté jsme dorazili do Indie. Tam nás ale v noci zastihla neočekávaná věc. Probudil nás poplach, že snad kolem prochází nepřátelští brahmáni. A pak už to šlo hrozně rychle. Brahmáni zajali ty nejstarší z nás – Expedition Rangers a někam je odvezli. A my mezitím zpozorovali skupinku jejich kolegů, jak kamsi vedou nebohou zajatou ženu. Vypravili jsme se tedy za ní a s velkou pomocí Passepartouta ženu osvobodili. Jmenovala se Auda, a když se vzpamatovala, zjistili jsme, že je to moc milá dáma.

Další den ráno jsme se probudili a zjistili, že naši Expedition Rangers stále nejsou s námi. Nebylo ale příliš času to řešit, protože Passepartouta zajala policie, jelikož vstoupil do chrámu, kde být neměl a hned na to jsme se zas zasekli na slavnosti barev.

Kde se ale mezitím Expedition toulali? Naštěstí jim pomohlo několik hodných brahmánů, díky nimž se dostali ze zajetí a večer se připojili zpět k nám. Měli jsme vážně radost, když jsme je viděli!

A co další den? Passepartout zase dělal problémy. Tentokrát se včas nedostavil na loď a my tak hledali další, kterou bychom se dostali z Číny do Japonska. Po dlouhém a složitém hledání, kdy jsme se vypravili dále, než obvykle, se nám podařilo loď najít a vše jsme společně mohli oslavit v bazénu.

Celý tábor jsme také získávali poštovní známky a mohli z každé země poslat pohlednici někomu z dalších účastníků tábora. To nás moc bavilo a bylo vážně skvělé občas v našem stanu takovou pohlednici najít, když ji pošťák donesl.

V úterý ráno jsme se probudili v Japonsku. Všude vysely krásné lampiónky a my poznávali tamní kulturu. Večer jsme si dokonce užili scénky od každého týmu pod vedením japonských gejš. A co ve středu? To už jsme se hopem přesunuli do Mexika a tam jsme si to opravdu užili! Nechyběl tancující kaktus, pořádné mexické písničky nebo mexické jídlo, které jsme si společně uvařili. A večer jsme si mohli užít i společný večer chval.

Ve čtvrtek jsme se přesunuli do USA. Přejet celý kontinent z jedné strany na druhou, to nějakou chvíli zabere a člověk jen doufá, že ho cestou nepřepadnou žádní indiáni. Bohužel toto přání se nám nevyplnilo a tak náš vlak zastavili a zajali našeho nebohého přítele Passepartouta. Pan Fogg to ale nenechal být a za Passepartoutem se vydal, aby ho zachránil, čímž mimo jiné oslnil paní Audu a my začali pozorovat, že jim je spolu nějak dobře. Nu každopádně ani my jsme neseděli se založenýma rukama a k záchranné akci se přidali. Po velké bitvě jsme indiány porazili a Passepartouta zachránili!

V pátek jsme se po menších komplikacích konečně dostali zpět do Anglie. Všechno vypadalo slibně. Přes všechna dobrodružství to vypadalo, že jsme všechno zpoždění dohnali a stihneme sázku vyhrát! Když v tom najednou z našeho společníka Jackoba vyklubal policejní inspektor a nečekaně zatkl a obvinil pana Fogga z krádeže. My jsme samozřejmě věděli, že to není pravda a hned jsme se dali do práce, abychom to dokázali. Jenže když se nám to konečně povedlo, už bylo pozdě. Do Londýna jsme dorazili o den později a pan Fogg sázku prohrál.

To nám ale nezhoršilo náladu, protože jsme se dozvěděli jednu novinku! Pan Fogg a paní Auda se budou brát! Svatbu jsme vystrojili hned ten den a náramně jsme si ji užili. A pak nás čekala ještě jedna třešnička na dortu. Zjistili jsme, že objížděním zeměkoule jsme získali jeden den a sázku nakonec vyhráli! Vše tedy dopadlo, jak mělo a my si v klidu mohli užít poslední společný táborák.

V sobotu už jsme se jen dali do balení a odjeli domů. Celý tábor byl i letos plný radosti, společných zážitků a dobrodružství. Plný přátelství a ochoty jeden druhému pomoci. Plný nových znalostí a věcí, které se člověk naučí jen uprostřed přírody. Plný her, vyrábění, sportů, ale i táboráků, na kterých s námi byl Pán Bůh a kdy jednal v našich srdcích. A tak bychom na závěr rádi poděkovali předně Jemu, za ochrannou ruku, kterou nad námi během celého tábora držel. A poté také všem vedoucím za čas a energii, který přípravě tábora věnovali, dětem za nadšení a radost a rodičům za důvěru, s jakou jste nám vaše děti svěřili. Děkujeme a těšíme se zas příště!