Je to teprve dva týdny od toho, co jsme se vrátili z letošního letního tábora naší přední hlídky. Sami tomu nemůžeme uvěřit, ale pro naši hlídku to byl již dvanáctý tábor a nesl s sebou (jak řekl náš velitel Bobr) spoustu nej. Nejdelší – poprvé jsme jeli na deset dní, největší – měli jsme největší počet účastníků, dále nás popíchalo nejvíce vos a minimálně za posledních pár let nám nejvíc pršelo. Přesto se myslím naprostá většina z nás shodne na tom, že to byla nejlepší akce roku a máme z ní tolik vzpomínek, že by to vydalo na knihu. Část z nich bychom vám rádi povyprávěli v tomto článku.

Ve středu 10. 7. se sešli naši vybraní hraničářští učňové v Nymburce, aby se pak vydali na dlouhou cestu směrem na hrad Redmont v království Araulen, kde je čekal hraničářský výcvik. Již cestou se seznámili se svými hraničáři, kteří speciálně za nimi přijeli z šesti různých lén, a tak vzniklo šest týmů učňů, které byste poznali podle názvu jejich léna: Keramon, Seacliff, Whitby, Caraway, Greenleaf a Norgate.

V těchto lénech jsme se poté seznámili s naším novým domovem na hradě Redmont a byli svědky vybírání hradních svěřenců do služby. Zaujal nás při tom především jeden malý kluk jménem Will, u kterého to vypadalo, že nebude přijat nikam, ale nakonec se ho ujal tajemný hraničář Halt.

Ve čtvrtek jsme se poprvé seznámili s našimi výcviky. Na výcviky jsme chodili po věkových kategoriích vždy k několika zkušeným hraničářům a učili jsme se v nich různým dovednostem, které jsme si pak mohli plnit a zlepšovat se tak například v plížení, střelbě z luku, kreativitě, házení vrhacími noži, orientaci, či šifrování. Dále jsme také sledovali Willův příběh a dozvěděli se tak, že od Halta dostal nového koně – Cuka.

V pátek a v sobotu jsme pokračovali ve výcvikách, ale také jsme s radostí sledovali, jak se Will usmířil se svým vrstevníkem Horácem, s kterým sice vyrůstali v opatrovně, ale nikdy se neměli rádi. Teď si ale vzájemně zachránili život při lovu na kance a začalo tak jejich pevné přátelství.

V neděli nás vzbudil poplach! V Araulenu se objevily Kalkary. Bájné příšery, které se staly nejobávanějšími pomocníky Morgaratha, který brzy nejspíše zaútočí na naše království. Bez váhání jsme se tedy vydali Kalkary zneškodnit. Z této výpravy jsme se nakonec díky odvaze našich hraničářských učňů vrátili úspěšně, pořádně unavení, ale šťastní, právě včas, abychom si pochutnali na výborné rajské od našich skvělých kuchařek.

Další den jsme oslavovali náš úspěch a mimo jiné jsme si po lénech uvařili oběd na ohni a také se vydali na hraničářský potápěčský výcvik do místního bazénu, kde jsme si to pořádně užili.

V úterý k nám pronikla tajná Morgarathova zpráva, ze které jsme zjistili, odkud na nás plánuje útok. Zprávu jsme předali hraničáři Crowleymu a ve středu se poté vydali na výpravu do Celtiky. Tam jsme potkali tajemnou dívku Evanlyn, která nám o sobě prozradila, že je služka a byla se svojí paní na výpravě, kterou jako jediná přežila poté, co je přepadli wargalové – další Morgarathovi spojenci. To bylo podivné zjištění.

V Celtice jsme pod přístřešky z celt přespali do druhého dne a ve čtvrtek ráno poté dorazili do jedné celtické vesnice. Tam jsme svedli boj proti wargalům a poté sledovali jejich stopu až k mostu, který vybudovali spolu s Morgarathem, aby mohli naši armádu napadnou ze dvou stran. Will s Evanlyn prokázali svoji odvahu, když most zničili a překazili tak nepříteli tento plán. Sami při tom ale upadli do zajetí.

V pátek se tedy mělo rozhodnout. Čekala nás velká finální bitva. Nejdříve jsme se vydali přes bažiny zneškodnit skandijce, kteří se za žold k Morgarathovi přidali a byli na cestě, aby nás přepadli zezadu. Tato výprava byla úspěšná a poté už jsme se vypravili na Uthalské pláně, kde jsme Morgaratha porazili a Willa s Evanlyn osvobodili! Dokonce jsme zjistili, že Evanlyn je doopravdy ztracená králova dcera Kassandra. A tak jsme mohli slavit, užít si společné týmové hry a vůbec si udělat příjemné odpoledne. Večer nás naši hraničáři povýšili a z hraničářských učňů se stali noví hraničáři.

V sobotu už jsme se jen sbalili a vyrazili zpět do našich domovů. Za celý tábor moc děkujeme všem vedoucím a juniorům, kteří si skvěle připravili programy, dětem, bez kterých by tábor nikdy nebyl a také rodičům, kteří do nás vložili důvěru. Moc si toho vážíme, moc jsme si to užili a doufáme, že se s co největším počtem z vás uvidíme zas v září na schůzkách.