Máme za sebou další – již devátý tábor a vrátili jsme se zas plní nových zážitků.
Táborový příběh se začal odehrávat již ve vlaku, kde jsme se poprvé seznámili s rodinkou Kafkových. Bylo jich pět – paní Kafková, pan Kafka, dvojčata Felix a George a mladší sestřička Helenka. Stejně jako my, uprchli ze Sudet, které zabralo Německo a nyní jeli vlakem směr uprchlický tábor, kde mohli najít útočiště.
Ještě než jsme došli do tábořiště, rozdělili nás do pěti týmů – rodin, ve kterých jsme soutěžili po zbytek tábora. Byli tady Faberovi, Richterovi, Tellerovi, Šebkovi a Obstovi. V uprchlickém táboře nás přijali docela vřele a hned nám přidělili stany, kde budeme bydlet.
Večer nás čekal pěkný táborák, všichni byli natěšení, když v tom se objevil nějaký neznámý muž. Představil se jako Nicholas Winton a vysvětlil nám, že přijel z Anglie do Československa, aby pomohl židovským dětem utéct, ale že potřebuje, abychom mu v tom pomohli. Hned jsme mu slíbili pomoc, a tak jsme po zbytek tábora naše těžce vydělané peníze na etapovkách utráceli za místa ve vlaku pro děti, kteří potřebovali odjet do Anglie. Winton slíbil, že pak dostane do Anglie i nás spolu s dětmi Kafkovými.
Další den ráno nás čekala rozcvička, výborná snídaně, nástup, slovíčko a workshopy. Workshopy byli po věkových skupinách (kmenech) a každý na nich dělal něco zajímavého. Odpoledne za námi přišel Winton a ptal se, jestli mu pomůžeme dopravit dopisy do pěti různých států, aby nám povolili tam přepravit děti. Hned jsme se do toho pustili, dopisy jsme odeslali, ale kladná odpověď přišla pouze z Anglie. Tak jsme věděli, že vlaky musíme zařídit do Anglie.
Anglie nám ale dovolila poslat tam děti pouze, pokud jim v Anglii najdeme nové rodiče. A tak jsme další den nejdříve tvořili kartičky s fotkami dětí, abychom je pak odpoledne mohli ukázat rodičům v Anglii, aby si vybrali, o koho by se chtěli postarat. Během celého tábora jsme si ovšem museli dávat pozor, protože gestapo mělo oči otevřené.
V úterý na nástupu přišel Winton s nějakou neznámou paní. Byla docela vlezlá, Winton ji pak pozval do cukrárny a na oběd. Když ti dva odcházeli, vypadl té paní z kapsy dopis. Přečetli jsme si ho a zjistili jsme, že je to špionka, kterou na Wintona nasadilo gestapo. Hned jsme věděli, že musíme Wintona varovat.
Během úterý k nám dorazila smutná zpráva. Jeden vedoucí z tábora se dozvěděl, že jeho táta má covid-19. Okamžitě odjel domů a šel na PCR. My jsme věděli, že pokud bude pozitivní, tak náš tábor ve středu končí. Nikomu se domů nechtělo. Ale jak řekl Karel, nemá smysl smutnit, pojďme si tenhle den užít tak, jak kdyby byl poslední.
A tak náš příběh pokračoval dál. Winton přišel se špionkou na oběd a my jsme ho hned varovali, že se s ní už nemá stýkat. On nás ale vůbec neposlouchal a špionce všechno vyzradil. Nakonec se ukázalo, že to byla dobrá volba, protože se špionce Wintonův plán tak zalíbil, že nejenže ho neprozradila gestapu, ale dokonce s naší pomocí zařídila letadlo, které odvezlo 25 dětí do bezpečí do Švédska.
V úterý večer byl pořádný táborák, takový, jako kdyby byl poslední.
Ale poslední nebyl! Díky našemu Pánu bylo všechno v pořádku a vedoucí byl negativní. Tábor pokračoval dál. Před námi se objevil další problém k řešení. Vždycky, když se vypravoval vlak do Anglie, seděli tam sekretářky, které dávali dětem číslo a tak. Ráno ale jednu naši sekretářku odvedlo gestapo, a tak nás odpoledne čekala etapová hra, kde jsme vše napravovali.
Večer přišel obrovský slejvák. Pršelo tak hodně, že se část našich vedoucích musela vrhnout do toho nejprudšího deště, aby vykopali příkopy, aby voda netekla do stanů. Nakonec se to povedlo zachránit a voda vyplavila pouze jeden stan. 
Ve čtvrtek ráno nás vzbudil Nicholas Winton s prosbou o pomoc. Dnes začalo Německo okupovat Československo – začal Protektorát Čechy a Morava. Němci nám zastavili vlak a chtěli více peněz, aby ho pustili dál. Vydali jsme se tedy na cestu, abychom jim peníze předali.
Odpoledne přišla smutná zpráva číslo dvě. Vedoucí šel na druhý PCR test a zjistilo se, že je pozitivní. Dlouho se obvolávaly všechny možné i nemožné kontakty na hygieně (děkujeme Elišce a Karlovi, že to vše zvládli vyřešit), až se nakonec zjistilo, že můžeme zůstat až do soboty, jen v pátek přijede testovací tým, aby nás otestoval, a když budeme všichni negativní, tak dokonce ani nemusíme do karantény. Večer jsme si tedy v klidu mohli užít zábavný táborák.
V pátek už nám zbývalo jen získat vše potřebné, abychom vypravili sami sebe. Vše šlo podle plánu, když v tom gestapo odvedlo rodinku Kafkových. Nasadili jsme tedy všechny naše síly, abychom je osvobodili a vše nakonec dobře dopadlo a mohli jsme pořádně oslavit, že se nám vše podařilo.
V pátek večer nás čekal pořádný táborák, na kterém jsme se také dozvěděli, že jsme všichni negativní. Další den už nezbývalo než nastoupit do autobusu a odjet do bezpečí do Anglie.
Zvláštní poděkování za tenhle tábor patří kromě jiných Dádovi, Bety, Káje, Michalovi, Hance, Míše a Elišce za vymýšlení celého příběhu. Během tábora nás čekaly různé menší i větší katastrofy a my můžeme jen děkovat našemu Pánu, že nás všechny chránil a přestože jsme mohli skončit už ve středu, tak jsme tábor dokončili až do soboty a přestože byl slejvák, tak se nevyplavil potok Smutná (a to od toho nebylo daleko), ale vše dobře dopadlo.
Moc se těšíme zas za rok na táboře nebo třeba i přes rok na schůzkách a víkendových akcích 🙂
FOTOGRAFIE Z TÁBORA: první sobota, neděle, pondělí, úterý, středa, čtvrtek, pátek, druhá sobota
