Každá pohádka má končit šťastně až na věky a ta naše nebyla výjimkou. Jenže v pátek by nikoho z nás ani nenapadlo, jak náročné bude se k takovému konci dostat…
V pátek 10.3. se celá naše hlídka vydala do Nového Města na Moravě. Na tamním nástupišti na nás už čekala víla kmotřička, která nás rozdělila do pohádkových týmů (Mimoni, Auta, Shreci a Frozen) a podle oříšků jsme si našli cestu k domu Popelky. Během večeře jsme se seznámili s Popelkou a bohužel také i s její macechou a sestrami. Ty tři vymyslely Popelce různé práce, ale my ji v tom nechtěli nechat samotnou, takže jsme až do večera myli nádobí kartáčkem na zuby, hledali ztracené ponožky, vynášeli záchod nebo zabavovali macechu a sestry. Pak už jsme si jen poslechli slovíčko od Haničky a vyčerpaní zalezli do spacáčků.
Ráno nás probudil princ se svými kamarády Vítkem a Kamilem, kteří se připravovali na lov kance. Vydali jsme se s nimi tedy ven, kde bylo úplně pohádkově bílo, protože přes noc nasněžilo. Po lovu jsme se vrátili na snídani, během níž nám všem přišly pozvánky na ples. Teda všem kromě Popelky. Její pozvánka nikde nebyla, takže jsme se v týmech pustili do pátrání v zasněžených uličkách města. Před obědem se všechny promrzlé týmy vrátily a z útržků, co našly, sestavily Popelčinu pozvánku. Macecha ale Popelku ani tak na ples pustit nechtěla, takže jí dala třídit hrách a čočku. Jenomže než se do toho pustila, holoubci ji celý hrnec odnesli. Nám tedy nezbylo nic jiného, než vyslat všechny Discovery a Kids, aby po budově, kde jsem byli ubytovaní, hledali stopy. Z nich pak oba starší kmeny vyluštili souřadnice, kde se hrnec s čočkou nachází a po obědě nás čekalo třízení.
Netrvalo to dlouho a v naší pohádce se objevil další problém – Popelka neměla v čem jít na ples. A protože kmotřičky hůlka přestala plně spolupracovat, museli jsme sehnat alespoň obrázky šatů, střevíčků, rukaviček a korunky, aby z toho víla mohla opravdové věci vykouzlit. Rozběhli jsme se tedy v týmech na stanoviště, kde jsme za splnění úkolu dostali vždy dílek obrázku. Poté co byly obrázky sestaveny a kmotřička si je odnesla, nám stále zbýval čas do začátku plesu, takže jsme se teple oblékli a šli si ještě užít hrátky ve sněhu. I přes počáteční odpor, se všichni vrátili s úsměvem na tváři přesně včas, aby se stihli akorát navečeřet a převléknout do plesového oděvu. S úderem sedmé hodiny večerní pak začal princův ples. Společně jsme tancovali valčík až do chvíle, kdy prince ples přestal bavit a chtěl z něj odejít. Naštěstí právě v tu chvíli se objevila Popelka. Okamžitě si s princem padli do oka a my jsme tak nebyli ochuzeni o tancování s balonky, židličkovanou nebo jejich společný tanec. Jenomže krásné chvíle netrvaly věčně, protože Popelku rozpoznaly její sestry. Rychle tedy utekla a jediné, co po ní zbylo byl střevíček. Princ se rozběhl svoji tanečnici hledat a ples tak byl ukončen. Společně jsme si tedy poslechli slovíčko, zazpívali chvály a šli spát.
V neděli během snídaně macecha odvedla Popelku pryč a nám zadala uklízení domu místo ní. Po práci jsme se sešli na ranní ztišení, které bylo přerušeno princovým příchodem. Každá holka si musela zkusit střevíček, protože princ se snažil najít záhadnou dívku z plesu. Nikomu ale střevíček nepadnul, takže jsme se pustili do hledání Popelky pomocí zprávy s azimuty. Tam jsme vyluštili, že je schovaná na půdě a osvobodili ji. Potom princ vyzkoušel Popelce střevíček a když jí padnul, odjel s ní na zámek. Pohádka nám skončila šťastně a nám už nezbývalo nic jiného, než se také vydat domů.
Fotogalerie z akce: https://eu.zonerama.com/34phrr/Album/9532919
