Je to tak. Máme za sebou první kmenové akce tohoto školního roku. A že už to nějakou kmenovku chtělo, loni totiž žádná nebyla. Během kmenovek jsme se pořádně poznali, užili si legraci a stmelili naše týmy. Víc už se ale dozvíte na následujících řádcích.

JAK SE MĚLI RANGER KIDS?

Naše víkendovka začala na nymburském nádraží, kde jsme nasedli do vlaku. Cestou vlakem se některým z nás stýskalo po mamince a tatínkovi, ale při čtení knížky o pejskovi jménem Muki, či hraní čing-čongu z nás veškerý stesk opadl.

V Milovicích po vystoupení z vlaku jsme na lavičce našli přesně toho stejného Mukiho, o kterém jsme si před pár minutami četli. S radostí jsme se ho ujali a od této chvíle se od něho nikdo neodtrhl, někteří ani přes noc :).

Při příchodu do sboru Církve bratrské, kde jsme přespávali, se někteří skamarádili s místním pejskem, další zas vyzkoušeli hřiště.

Po krátkém rozkoukání byla večeře. Po večeři se konalo stavění pelíšku, podobného, který měl i náš chlupatý kamarád Muki. Před tím, než jsme se do pelíšku zachumlali, bylo na programu pár soutěží a her. 

Druhý den začal rozcvičkou po lese. Jirka nás opravdu nešetřil, a proto návrat do budovy byl vskutku radostný. Každý už netrpělivě čekal na snídani, ovšem nejdříve jsme si museli jít nakoupit potřebné suroviny. Děti byly rozděleny na dva týmy, každý z nich dostal “nákupní seznamy” a hurá do Tesca. Pod dozorem vedoucích hladové nakupování proběhlo vskutku hladce.

Po návratu konečně přišla na řadu snídaně a tím pádem i umlčení našich kručících žaludků. Dále jsme se vydali na nedaleké dětské hřiště, kde si každý našel zábavu, ať už hraní si s míčem, hraní na schovávanou, nebo stavění domečku pro ploštice. Zanedlouho jsme se vypravili zpátky, tentokrát vařit oběd. Všichni se zapojili do přípravy, ať už válením kuliček z bramborového těsta, strouháním sýru, či krájením slaniny a cibule.

Po výsledném pokrmu zvaným “bahno” se opravdu rychle zaprášilo, a tak bylo potřeba si po obídku pěkně odpočinout. Po poledním klidu jsme se všichni vydali na výlet za pravěkými koňmi a pratury. Při výletu nechyběly všelijaké hry, čtení o Mukim, zpívání, a ani soutěž o nejkrásnější list. I přes bolest nožiček to všichni zvládli, a tak jsme si za odměnu nespočetněkrát zahráli oblíbenou schovku.

Mezi tím si děti pochutnaly na párcích v rohlíku s kečupem. Když přišel čas na spinkání, stačilo se už jen vykoupat, obléknout pyžámko, vyčistit zuby a poslechnout si pár pohádek.

V neděli začal den snídaní, balením a velkým uklízením. Každý přidal ruku k dílu a netrvalo dlouho, a už začala bohoslužba. Po bohoslužbě jsme si ještě naposledy pohráli na zahradě, rozloučili se s pejskem a stačilo si už jen nasadit batůžky a vydat se na vlak. Cestou vlakem se poslouchal poslední příběh s Mukim, a snědli jsme si svačinku.

Myslím si, že se víkendovka opravdu povedla, a plně doufáme, že se budete s námi těšit i na další akce.

A CO KMEN DISCOVERY A ADVENTURE RANGERS?

Naše víkendovka začala ze všech kmenů nejdříve. Sešli jsme se na nádraží v Nymburce už před čtvrtou a poté nastoupili na vlak neznámo kam.

Plni očekávání jsme si ve vlaku povídali a čekali, kde vystoupíme. Nebylo to nakonec nikde jinde než v Čelákovicích. Posléze jsme se dozvěděli, že zde budeme přespávat v budově Církve bratrské a nejen to. V pátek večer jsme se dokonce seznámili s jejich dorostenci a měli jsme možnost zažít spolu s nimi skvělý program. Všem z CB v Čelákovicích proto moc děkujeme!

Večer také nechybělo Městečko Palermo a čtení z naší celoroční knížky Strážce ohně.

V sobotu ráno jsme si dali vydatnou snídani a čekali poklidné dopoledne, když v tom nás vyrušil Konstantin, učenec z Řecka, který našel na skále našeho nebohého přítele Vojmíra zavaleného kameny. Spolu s Konstantinem jsme Vojmíra vyprostili a poté jsme je nechali o samotě, aby zkontrolovali Vojmírův oheň. My si mezitím šli uvařit oběd, který se skládal z kuliček z bramborového těsta, cibulky, uzeného masa a sýru. Toto jídlo se u nás tradičně nazývá Bahno a zmizelo velmi rychle.

Odpoledne přiběhl vyděšený Vojmír s tím, že oheň vyhasl a ještě navíc je přepadli nepřátelé, kteří zajali Konstantina a jeho výpravu. Vydali jsme se tedy Konstantina zachránit. Nakonec jsme dorazili k velkému rybníku, na jehož ostrově jsme viděli Konstantina. Opatrně jsme tedy jeho vězniteli, strážci, ukradli člun a doplavili se za Konstantinem. Byl zraněný, ale nakonec se dal dohromady a my ho poté dovedli zpět na naši základnu.

Už jsme měli hlad, tak jsme si uvařili k večeři těstoviny s rajčatovou omáčkou a mletým masem. Večer jsme si pak vyslechli slovíčko, zahráli pár her a ulehli do spacáčků.

V neděli už nás čekala jen bohoslužba v CB Čelákovice a poté jsme odjeli domů. Víkendovka byla skvělá a už se těšíme na další!

A NAŠI NEJSTARŠÍ, EXPEDITION RANGERS?

V sobotu jsem se vydali na naší první kmenovou víkendovku. Po asi hodině jízdy jsme dorazili do Vilémova, kde naše výprava začala. Na záda jsme si nasadili batohy a začali překonávat všechny kilometry, co byli před námi.

Brzy po začátku cesty upoutalo naší pozornost místo, kde bylo spoustu laviček, dětské hřiště, replika středověkého hradiště a dokonce i hřiště, jako stvořené na hraní Ringa a to jsme nemohli jen tak nevyužít! Po namáhavém zápasu jsme doplnili síly obědem a vydali se zase na cestu.

V půl šesté se děcka dozvěděli, že chůze nekončí a čeká je ještě noční putování. Našli jsme tedy zázemí na Hoješínském zámku, kde jsme si mohli uvařit večeři a dopustit vodu. Poté jsme se všichni připravili na noční pochod a když už jsme stali venku, čekalo unavené děcka překvapení – nikam se nejde a zůstáváme tady přes noc. Nejdřív tomu někteří nemohli uvěřit, ale nakonec všichni cestovatelé usnuli dřív, než jsme čekali.

V neděli ráno se Expedition, rozdělení do dvou skupin, vydali hledat snídani. Pak už jsme se opravdu zabalili a vyrazili na cestu. Tentokrát jsme narazili na pláž vedle vodní nádrže Seč. Sluníčko krásně svítilo, a tak nikdo nebyl proti, zkusit si jeden malý extrém a jít v říjnu na chvíli do vody.

Na pláži jsme ještě chvíli zůstali a proběhl zde nerozhodný zápas naší hry, kde se popisují slova. Pak už jsme si opravdu vzali a batohy a zase vyrazili. Naší jedinou zastávkou na cestě byl už jen přístřešek, kde jsme si dali oběd. Nakonec jsme dorazili do Třemošnice, která byla naším cílem a tam jsme se v cukrárně odměnili dortíky a kafíčkem a vydali se domů.

Tak posuďte sami, není vám líto, že jste nejeli s námi? Pokud ano, nebojte, v listopadu nás čeká další akce, rádi vás na ní uvidíme!