Tak je to tady, máme za sebou další skvělý tábor, letos již podruhé desetidenní. Před rokem jsem se z tábora vraceli s vědomím, že to byl zatím nejdeštivější tábor, který jsme zažili. Letos jsme i tento rekord překonali a na táboře nám pršelo opravdu každý den. Ale ani deštivé počasí nás nedokázalo zastavit a mohli jsme prožít společný čas plný nových zážitků, vzájemného přijetí, pomoci, radosti, nových her a věcí, které jsme se nejen skrze ně naučili. A jak to tedy probíhalo?

Ve středu 9. 7. se všechny krevní elementy, tedy krevní destičky, červené i bílé krvinky, sešly, aby vyrazily na společné dobrodružství do Péti těla. A tak jsme se rychle vydali na cestu. Hned jak jsme přijeli, vyzkoušeli jsme si, jaké jsou naše role. Tedy ošetřování ran, přenášení kyslíku a ochrana těla. Dále jsme se rozdělili do týmů dle toho, z jaké kosti jsme pocházeli a pověděli si něco o tom, jak je každý z nás jako součást těla důležitý. Dále jsme dostali táborová trička! Zde vidíte naše skvělé týmy:

Další den už jsme se vydali objevovat taje buněk a jejich vzniku. Podívali jsme se blíže jak vypadá molekula DNA nebo jak vznikají bílkoviny a večer si také užili zábavný táborák plný her. Také jsme se seznámili s naší celotáborovou bodovací hrou a dozvěděli se, že se celý týden budeme starat o naše tělo a snažit se, aby nedostalo nějakou infekci a vždy mělo dostatek živin a všeho, co potřebuje.

V pátek nás čekal první program rozdělený podle krevních elemntů (věkových skupin). V každé skupině jsme si vyzkoušeli něco jiného. Někde například izolaci DNA a jinde zas různé běhací aktivity. Dále jsme se dozvěděli nové věci o tom, jak funguje srdce a náš imunitní systém a vše si také vyzkoušeli v odpolední hře, kde jsme museli zachránit Péťu, když se zranil.

V sobotu nás dále, kromě času po krevních elementech, kde jsme si společně uvařili oběd na ohni, čekala olympiáda. Během ní jsme si vyzkoušeli, jak fungují naše smysly a co všechno pomocí nich můžeme vyzkoumat.

Neděle se pak nesla v duchu pohody. Dopoledne jsme se podívali do jater, tedy takové naší chemické továrny uvnitř těla, která se stará o spoustu důležitých věcí. A odpoledne jsme pak odpočívali, hráli fotbal nebo ringo, či jak se komu chtělo. Večer nechyběl táborák spolu s duchovním programem.

V pondělí to nebylo jen tak. Vydali jsme se na strastiplnou cestu trávicí soustavou a dozvěděli se tak, co se stane, když sníme třeba rohlík. Celá dlouhá cesta byla zakončena výletem do bazénu či na zmrzlinu, kde jsme si užili spoustu legrace a poté se mohli těšit v tábořišti na již tradiční vynikající rajskou s masovými kuličkami.

Ledviny. Další důležitý orgán, bez kterého by se naše tělo neobešlo. A právě do nich jsme se spolu podívali v úterý. A to mimo jiné do glomerulu, kde jsme si zkusili, jak se taková krev čistí a to pomocí skvělé skluzavky, na kterou určitě ještě dlouho budeme vzpomínat. O očištění jsme se pak bavili i večer a mimo jiné si připomněli, jak moc je důležité druhým odpouštět. V noci jsme si pak zažili, jaké to je, když se Péťovi zdá podivný sen.

A co nás čekalo další den, tedy ve středu? Samozřejmě, že jsme při své cestě naším tělem nesměli zapomenout ani na tak podstatný orgán, který celé naše tělo řídí – mozek. Zkusili jsme si, jak mozek a nervový systém přenášejí signály po celém těle a zjistili, jak obtížné může být například doručení pokynu pohnout levou či pravou nohou. Odpoledne a večer jsme si pak užili společný čas v rámci našich skupin krevních elementů.

A čekal nás ještě jeden důležitý zvrat. Péťa v jehož těle jsme se celý tábor nacházeli, se rozhodl pomoci své sestře Rozárce a daroval ji svou krev. A tak jsme se jako krevní elementy přesunuli do Rozárky, kde jsme zase plnili svoji práci.

Už jsme byli v srdci, játrech, ledvinách, mozku, ale kam jsme se ještě nepodívali? Samozřejmě, že do plic. A přitom bez nich bychom nemohli dýchat. Tak to jsme museli ve čtvrtek rychle napravit a s radostí jsme se tam vydali vyměnit těžký oxid uhličitý za kyslík. To bylo radosti! A mimo to jsme si i užili společné vaření na ohni po našich týmech.

A co v pátek? Rozárky tělo potkala velká infekce, se kterou jsme si museli rychle poradit. Bojovali jsme celé dopoledne a nakonec vyhráli a Rozárku zachránili! A tak jsme mohli slavit, užít si poslední časy v týmech, rozdat nějaké ty odměny a udělat pár společných fotek. Večer nás samozřejmě čekal závěrečný táborák u ohně, který nesmí chybět, protože se na něj všichni vždycky moc těšíme.

V sobotu už jsme jen rychle zabalili, poklidili tábořiště a vydali se na cestu domů. A tak už nezbývá než i letos za celý tábor moc poděkovat všem dětem za to, jací na táboře byly, vedoucím za jejich čas, nadšení a energii, kuchařkám za výborné jídlo a v neposlední řadě rodičům za jejich důvěru a také všem, kteří na nás mysleli v modlitbách. A potom také nepochybně našemu Pánu, který nás celou dobu provázel a ochraňoval. Děkujeme!!!