První letní tábor naší přední hlídky inspirovaný příběhem knihy Bručko je za námi! Soudě dle reakcí účastníků byl krásný, ale krátký.  Z našeho pobytu ve Venezuele (respektive v Košátkách) mezi domorodými indiány kmene Motilonů jsme si odvezli mnoho zážitků. Již první den při příjezdu na tábořiště jsme se museli potýkat s nepříjemnými celními úředníky, kteří nám u letového odbavení znepříjemňovali život svými požadavky. Nejenže bez milosti chtěli vidět podpis na každém ešusu, který jsme si s sebou vezli, ale navíc nám i tvrdili, že na palubu letadla nesmí toaletní papír (prý bychom jím mohli omotat pilota a způsobit tak nehodu letadla…). Nakonec jsme byli všichni odbaveni a letadlo společnosti American Airlines nás přes rovník šťastně „dovezlo“ do cíle.

Účastníci tábora byli rozděleni do čtyř kmenů pojmenovaných podle názvů zvířat v motilonštině – CHIDUURY (anakonda), BIXTURY (kolibřík), KANTYRY (krokodýl), DABYRY (jaguár). Prvním úkolem každého kmene bylo zhotovení vlajky, vyrobení kravat a sestavení pokřiku. A protože jsme se zatím nesetkali s Motilony, kvůli kterým jsme vlastně přijeli, bylo třeba seznámit se s nimi a vzbudit v nich důvěru. To měly zajistit námi vyrobené dárky položené na rozcestích v lese. Že nás Motiloni přijali jsme zjistili již první noc, kdy nám naše dárky vyměnili za krásná táborová trička.

Teď již nic nebránilo tomu, aby se náš tábor naplno rozjel podle denního řádu. Na ranní rozcvičku nás svolával indiánský buben. Vždy jsme spěchali za jeho zvukem, protože na ranní lov zvířat, za který jsme získávali body do celotáborové hry, jsme mohli vyrazit až tehdy, když z našeho kmene nikdo nechyběl. Dopoledne jsme absolvovali jednu z odborností – zdravověda, uzly, orientace a oheň. Znalosti z těchto odborností jsme později využili během celotáborové hry. Hlavní odpolední programem byla etapová hra, při které jsme získávali body do celotáborové hry. Ty se nám proměnily na dolary, za které jsme dvakrát denně mohli nakupovat vybavení naší motilonské vesnice. Kromě těchto aktivit jsme během tábora mohli absolvovat mnoho různých workshopů – střílení z foukaček, střílení ze vzduchovky, ukázku chemických a fyzikálních pokusů nepřekonatelné dvojice M+M, deskové hry, pletení z pedigu, vyrábění z keramické hlíny… Každý den jsme zakončili společným shromážděním, při kterém jsme chválili Boha písněmi, četli jsme si z knihy Bručko a vyslechli jsme si slovíčko zakončené výzvou k modlitbám.

Kromě těchto pravidelných aktivit na nás čekalo několik mimořádností. To třeba když náš tábor postihla epidemie a my jsme museli poskytovat první pomoc těžce postiženým vedoucím – useknutý prst, opařenina či infarkt nebyli výjimkou… Uprostřed tábora jsme byli vysláni na celodenní výlet, kdy jsme se sami museli postarat o jídlo. Odměnou nám bylo koupání v Konětopech. Cestou jsme pak museli vyměnit zavírací špendlík obrácenou metodou z pohádky „jak dědeček měnil až vyměnil“ za co nejhodnotnější věc. Do tábora jsme tak přinesli dudlík, originální půllitr, košík mořských mušliček a deskovou hru. A jednu mimořádnost nám přichystalo počasí. To když se nad námi přehnala několikahodinová průtrž mračen a naše tábořiště se změnilo v jeden veliký potok. Poslední den byl jiný od samého rána. Snídani jsme našli pověšenou na stromě a u ní první instrukce k poslední táborového hře. Jejím vyvrcholením byla stavba kostela dle přiloženého plánu. Materiál na stavbu jsme získávali plněním roztodivných úkolů. Odpoledne proběhla táborová olympiáda s opravdu vypečenými disciplínami. Jmenujme například mokrou štafetu, stříkačky, řezání kůlu na čas, prolézání lanovými oky, Jukoni a Motiloni. To vše završila soutěž v pojídání melounů na čas bez jakýchkoliv pomůcek.

Toto vše však mohlo hladce probíhat přispěním našich kuchařů Jitky a Ondry, kteří s velkou láskou a starostlivostí pečovali o naše bříška. Za to jim patří velký dík.

A zde můžete nahlédnout do naší táborové fotodokumentace: http://34phrr.rajce.idnes.cz/Tabor_MIS_I_E_MOTILON,_27._7._-_3._8._2013/