Máme za sebou jedenáctý letní tábor naší přední hlídky, který proběhl od 15. do 22. července 2023.

Všechno to začalo jednu velmi letní sobotu (bylo asi 36°C, ufff), kdy se do našeho milého městečka Goldenville přistěhovali noví majitelé rančů. Bylo jich asi padesát, ale než svoje ranče získali, museli zajít za místním doktorem a také k několika nepříjemným úředníkům. No a pak se do městečka vypravit dlouhou cestou vlakem až k nám na západ.

Jak už jsem říkala, bylo opravdu vedro a tak cesta nebyla jednoduchá. Naštěstí, ale na nové obyvatele čekali jejich průvodci, starousedlíci, zaměstnanci městečka, kteří měli nové rančery v Goldenville provázet. Bylo jich šest, a tak jsme se k nim rozdělili do šesti společností, které ranče vlastnili. Jednotlivé společnosti a jejich průvodci jsou zde:

Jakmile jsme se společnostmi dorazili do Goldenville, dostali jsme poměrně přísné přivítání od sheriffa, vice a několika dalších starousedlíků a pustili se do ubytovávání. Kromě jiného jsme také dostali za úkol postavit přístřešek nad naše ranče, kde jsme poté mohli trávit týmové časy.

Další den se v našem městečku objevila sleva na koně a tak jsme se s radostí vydali co nejvíce levných koní koupit. Po nějaké době se ukázalo, že to byl tak trochu podvod, koně byli staří a nemocní, i tak nám ale obchodník nějakou tu odměnu dal. S klidem jsme se tedy pustili do aktivit, které byli plné vyrábění a povídání ve věkových kategoriích. Kromě jiného nás také čekala nedělní bohoslužba pod širým nebem s naším panem starostou nebo večerní saloon.

V pondělí ráno pršelo. To nás ale neodradilo od dalšího programu po věkových kategoriích. Zrovna když jsme začali mít hlad, dozvěděli jsme se, že canteenu spolu se saloonem koupil chudý Cody. Kde na to vzal nám bylo záhadou, jisté ale bylo, že nás do canteeny nepustí a my nemáme co jíst. Nakonec se nám povedlo jídlo získat, najíst jsme se ale museli mimo saloon, což bylo nemilé. Po obědě jsme se už dost naštvali a dostali z Codyho, kde na to vzal peníze. Našel zlato! A podle našeho zákona se každé nalezené zlato musí hlásit. Zanedlouho jsme tedy zlato získali a uložili ho do banky. Večer nás pak čekalo slovíčko od Diega González.

Další nemilé překvapení se dostavilo další den ráno. Bankéř dle všeho upláchl s naším zlatem. Vydali jsme se tedy za ním a po nějaké době zjistili, že zlato ukradli desperáti a spolu s ním unesli i bankéře. Svedli jsme s nimi tedy boj u jejich doupěte a úspěšně zlato získali zpět. Sheriff ale mezitím zjistil, že desperáti unesli ještě jednu osobu, a tak ji poslal hledat naše nejzkušenější Expedition Rangers. My se vydali slavit náš úspěch do bazénu. Ne vždy jde ale všechno hladce, a tak jsme ještě v noci museli řešit uprchlé krávy a pochytat je zpět do našich rančů.

Ve středu ráno Expedition Rangers pořád nikde. Museli jsme tedy ranní nálet sarančat vyřešit bez nich. Zbraně na ně nám naštěstí zdarma pořídil Calvin O’Sullivan, jen za podepsání jakési smlouvy, že mu je vrátíme. Sarančat jsme se tedy nakonec zbavili, a pak mohli i s radostí přivítat Expedition Rangers, kteří se úspěšně vrátili z jejich dobrodružné cesty za únosci. Odpoledne nás pak čekal Goldenvillský desetiboj a večer slovíčko s Betty Cardoso.

Ve čtvrtek ráno jsme si pořádně zaběhali v lese, když jsme zaháněli desperáty a poté jsme si mohli užít workshopy plné vyrábění, střílení a podobných věcí po věkových kategoriích. Čekali nás také duchovní programy a večer také zábavný táborák. Z něj nás ale vyhnal O’Sullivan. Přišel se smlouvami, které jsme prý podepsali, že mu přenecháváme náš majetek a ranče a musíme se vystěhovat. Nic takového jsme přece nepodepisovali, ale náš podpis tam byl. Nezbylo nám tedy než přesvědčit O’Sullivana, aby nás tam nechal aspoň do rána a vymyslet plán, jak se vystěhovat.

V pátek jsme se vystěhovali, ale odmítli jsme se smířit s tím, že jsme byli nespravedlivě vyhnáni a hledali důkazy o tom, že smlouva je falešná. Ty se nám nakonec získat podařilo, a tak jsme s radostí spěchali k sheriffovi, že ranče jsou naše. Mezitím se ale situace chopil O’Sullivan s desperáty a sheriffa spolu se starostou zajali. Vice naštěstí uprchl, a tak jsme se s ním dali do kupy a desperáty pak v bitvě porazili. Následoval souboj sheriffa s O’Sullivanem. Sheriff zvítězil a my se mohli radovat a vše oslavit v saloonu. Večer nás pak čekal poslední velký táborák.

Sobota už se nesla ve znamení balení a odjezdu. Mimo jiné jsme se ale dozvěděli pořadí týmů, dostali odměny a užili si ještě poslední společný táborový letošní čas. Už se ale těšíme na schůzky!

Celým táborem nás provázeli starousedlíci, lidé, kteří v městečku Goldenville žili už dlouhou dobu před námi. Jejich příběhy si můžete přečíst zde:

Za celý tábor patří velké díky všem vedoucím i juniorům, za jejich čas, práci a energii, i dětem za to, jakým pro nás vedoucí mohly být povzbuzením. Moc se těšíme zase za rok!